Zajímavosti

Přijde vám cestování městskou hromadnou dopravou nudné a otravné? Ranní přecpané spoje, všudy přítomní brblající důchodci (a pak že nemají čas, když je tam najdete od rána do večera), řvoucí mimina z kočárků a do toho všeho revizoři, kteří vás nutí hrabat po kapsách kartu nebo jízdenku? Události posledních dní mě přesvědčili o tom, že cestování MHD může být téměř každodenní zábavou, při které má člověk někdy i hodně práce s udržením svého smíchu. A tak mě to nedalo a začal jsem sepisovat tyto příhody, takže tento "deníček" bude průběžně aktualizován podle toho, jak se budou zajímavé situace, byť třeba i ne přímo vtipné, při mém cestování odehrávat. Pokud vám tím zpříjemním den, budu jen rád :-)

#1 | 28. listopadu 2009 - Cesta kvůli focení čertovské jízdy

Dnes jsem vyrazil vyfotit 7. ročník liberecké čertovské jízdy. Spolu s dalšími cestujícími nastupuji ve Vratislavicích u kostela do linky č.11 a vydávám se do centra Liberce. Mezi se mnou nastoupivšími cestujícími jsou také dvě slečny zhruba ve věku 18-19 let. Na další zastávce přistuje mimo jiných i starší a trošku kulatější pán s kšiltovkou na hlavě. Jedna ze slečen zůstavá stát naproti prostředním dveřím u automatu na jízdenky, druhá odešla až do zadní části vozu, tedy asi metr ode mne. Starší pán se vydává za ní totožným směrem, aby se posadil na poslední sedačku, která je otočená do protisměru jízdy. Ale v momentě, kdy se dostává vedle sedačky se tramvaj rozjíždí, což staříka zrychluje a po 3 bleskových krocích se ocitá na slečně s hlavou zabořenou mezi jejími vnady. Zhruba další 3 sekundy se nic neděje až nakonec se pán zvedá a rovnajíce si kšiltovku s omluvným "pardon" usedá na vyhlídnuté místo. Poté opět kouká na v tu chvíli ještě stále strnulou, leč vysmátou slečnu a povídá: "nezlobíte se?" Na to dostává odpověď "ne, to je v pohodě" a slečna se i s úsměvem na tváři raději opět vydává ke své kamarádce stojící u automatu na jízdenky. Možná to byl pro oba aktéry zážitek na dlouhou dobu, pro staršího pána možná až do konce života.

#2 | 29. listopadu 2009 - Po Hoidyho odjezdu do Prahy

Hoidy právě odjel libereckou Bovou do Prahy a já už také vyrážím z Fügnerky domů. V tom nedaleko od sebe slyším asi tak 14-ti letého kluka, který telefonuje a to tak, že mluví do mikrofonu na sluchátkách. Na tom by nebylo nic zvláštního. Jenže v tramvaji snad nikdo jiný nemluví a tak zkrátka nelze přeslechnout jeho rozhovor s člověkem (v průběhu zjištěno, že to je jakási holka) na druhé straně aparátu, který vypadá asi takto:
On: "...a poslouchej tu písničku pořád dokola ano? Já jí taky pořád poslouchám... Jo, pořád.... Sisi, pořád jí poslouchej dokola ano?" (asi 3x ještě řekne to samé) "Já ti dám důkaz, že jí taky poslouchám jo? Seš tam? Posloucháš mě? Já ti dám důkaz, že jí taky poslouchám jo?" Načež tuto písničku pustí potichu, ale tak, že jí slyší minimálně půlka tramvaje. "Jsi tam? Tak teď si spolu budem volat do celý jo?" Bylo 18:45... "Budeme si do celý volat a ty jí budeš pořád poslouchat... A já se tě občas zeptám, abych věděl, že tam jsi... Ano? Ale já tě budu pořád kontrolovat..."

Na 5. zastávce od Fügnerovy přistoupuje holka zhruba ve stejném věku a prudce usedá onomu volači na klín (je 18:48). Hlavu opírá o sedadlo před sebou, kde sedí kamarád našeho telefonisty. Po chvíli do ní začnou strkat se slovy: "co jí je? Kolik jsi těch piv měla?" Načež jim dívka odpovídá, že asi 7... V tuto chvíli nezávidím slečně sedící vedle nich, která se přes ně u kostela musí prodrat a je určitě ráda, že už mohla vystoupit, přestože se usmívá a dělá, jakoby se nic nedělo...

Když už takhle mladí zvládají tolik pít, nechci snad ani radši vědět, kde budeme za pár let...