Historie

Když se řekne bižuterie každému se vybaví Jablonec nad Nisou. Ne každý ale ví, že v tomto dnes okresním městě ležícím v Jizerských horách byl kdysi rozšířený tramvajový provoz. A nejenom ten osobní. Už v 19. století se tato maličká vesnice s počtem obyvatel sotva 3000 stala důležitým článkem ve sklářské výrobě. Z Jablonce putovalo totiž zboží do všech světadílů. Průmysl se rozvíjel, v Jablonci vznikaly drobné dílny jednotlivých výrobců a to všechno kladlo vyšší nároky na dopravu.

Z Jablonce sice vedla silnice do Trutnova, ale železniční trať z Liberce přes Turnov do Pardubic se Jablonci vyhla a vedla přes vzdálenější a malý Rychnov u Jablonce n. N. To donutilo město zřídit elektrickou úzkorozchodnou dráhu spojující nejdůležitější objekty v okolí.

S nápadem vybudování elektrické dráhy přišel továrník Gustav Hofmann v roce 1892 a už o tři roky později 27. 11. předložil první návrhy tratí. Od ministerstva železnic obdržel koncesi ke stavbě malodráhy. Práce na stavbě začaly roku 1898 a tato zakázka byla přidělena firmě Stumm von Trauenfels.

13. 6. 1899 byla založena společnost G.S.E.G (Gablonzer Strassenbahn - und Elektrizitats - Gesellschaft), která měla provozovat Jablonecké tratě. To mohla už od 7. 2. 1900, kdy byl slavnostně otevřen první úsek trati mezi Jabloncem n. N. a Rychnovem. Trať měřila celkem 9 310 metrů, byla jednokolejná s výhybnami v Pulečném, Kokoníně, Pyramidě, v Orlí ulici a v Údolní. Ve vozovně a v Rychnově byly kusé koleje. V Rychnově se začalo pracovat na velikém nákladišti, neboť konečná byla přímo u železniční trati mezi Libercem a Pardubicemi.

V roce 1900 se stavělo především v centru Jablonce, v dubnu byl otevřen úsek Lípová ulice - Tržní náměstí - Novoveská ulice, v květnu se trať prodloužila z Lípové ulice do Brandlu a z Tržního náměstí do Rýnovic. V září byl spojovací tratí propojen Brandl a Rýnovice, neboť při trase přes hlavní nádraží si tramvaj nejen zajížděla, ale zároveň musela překonávat nejstrmější stoupání ve střední Evropě o sklonu 108,5 ‰. Tato spojovací trať se ovšem použivala jako nákladní. Byla jako všechny ostatní jednokolejná a úzkorozchodná a na ní bylo postaveno ještě několik vleček. Zároveň v září byla postavena trať z Pražšké ulice k Hlavnímu nádraží, kde byla vidlice, jejíž levá kolej později vedla obloukem na překladiště k vlakovým kolejím. V dnešní době na těchto místech můžete ještě najít právě tyto zbytky původních kolejí. (Vykládal se zde také vůz 6Mt ev. č. 117, který Boveraclub nyní opravuje)

O dva roky později (20. 11. 1902) byla dostavena všechna překladiště a nákladní tramvajová doprava v Jablonci tak mohla začít. Jednalo se o nákladiště v Rychnově, Vrkoslavicích, Pulečném, Kokoníně, Rýnovicích a Janově. Travajemi se dokonce přepravovala i pošta, o čem svědčí fakt, že celkem tři poštovní úřady v Jablonci měly přípojnou kolej a na překladišti v Rychnově byla kvůli poště zřízena jedna speciální kolej pro urychlení její přepravy. Zároveň tramvaje obsluhovaly ještě šest dalších poštovních úřadů v okolních obcích. Sloužilo k tomu celkem 5 motorových vozů, které měly poštovní schránky a mohly tak průběžně svážet poštu.

V roce 1904 byla z Jablonce postavena nová trať do Pasek a celkový provoz byl téměř kompletní. Od 1. září téhož roku tedy vypadala osobní doprava asi nějak takto:

• Janov - Loučná - Rýnovice - Mšeno - Tržní náměstí - Vrkoslavice - Kokonín - Pulečný - Rychnov
• Jablonec, Brandl - Vídeňská ulice - Hlavní nádraží
• Paseky - Tržní náměstí

Nákladní doprava byla provozována na úseku Brandl - Rýnovice po spojovací trati. Zajímavé je, že linky neměly číselné označení a cestující se tak orientovali pouze podle směrových cedulí. K tomuto roku se společnost, která vlastnila 22 725 m tratí přejmenovala na G. E. B. (Gablonzer Elektrische Bahnen), což je nápis, který lze vidět na některých dobových fotografiích vozů.

Tratě byly nově zřízené a krom přístavby vozovny ve Vídeňské ulici roku 1911 se téměř nic důležitého nedělo. V roce 1918 se některé tyčové sběrače nahrazovaly lyrovým, ale už o šest let později byly zkoušeny první pantografy. Téhož roku (1924) také začaly rekonstrukce již opotřebovaných kolejí, u starších vozů se modernizovaly vozové skříně a zároveň se další nové vozy objednávaly. Ty byly modernější a rychlejší a tudíž se mohla provozní rychlost zvýšit až o 12%. To vedlo ke změně jízdních řádů a zároveň byl zřízen ranní zrychlený spoj, ze kterého bylo možno přestoupit v Rychnově na rychlík do Prahy.

29. 3. 1928 městská rada schválila stavbu nové trati k Hlavnímu nádraží a už prvního září téhož roku na ní vyjela první tramvaj. Vzhledem k této změně se opět změnily trasy linek a tentokráte už byly očíslovány.

• č. 1 - Janov - Loučná - Rýnovice - Mšeno - Tržní náměstí - Vrkoslavice - Kokonín - Pulečný - Rychnov
• č. 2 - Paseky - Pošta - Hlavní nádraží
• č. 3 - posilová linka Kokonín - Mšeno (do roku 1951 bez označení)

Zároveň byl mezi Brandlem a Hlavním nádražím zřízen spoj bez číselného označení, který jezdil každých 40 minut. O rok později (1929) byla ve Vrkoslavicích postavena drážní budova, která je ovšem někdy nesprávně nazývána vozovnou. Sloužila totiž místnímu pivovaru jako překladiště uhlí a sladu. Vyložený materiál byl z budovy převážen mostkem přes silnici, který se bohužel do dnešních let nedochoval. Zato se dochovaly zbytky původních kolejnic. Do budovy byly tři vjezdy, ale v dnešní době jsou předělány pouze na dva, aby více vyhovovaly účelům garáží pro nákladní automobily.

V období války začínala nákladní přeprava stagnovat a ke konci 2. světové války v květnu 1945 byla zrušena přeprava pošty. O pět let později byla zrušena i nákladní přeprava od Brandlu do Rýnovic. Zato se začala plánovat trať mezi krajským městěm Libercem a Jabloncem. Tato trať je dochovaná v úzkorozchodném provedení dodnes, je stále v provozu a jedná se o český unikát. Nikde jinde není po úzkorozchodné jednokolejné trati s výhybnami spojující dvě města v České republice ani stopy. Této trati ovšem stále více hrozí konec díky projektu Regiotram Nisa a následnému rozšíření na standartních 1435 mm.

V roce 1953 už byla hotová první část trati do Proseče a v Jablonci v ulicemi Budovatelů, Dukelská a Sadová byla vystavěna smyčka s nástupištěm v Pražské. Stavba pokračovala rychle a v únoru 1954 se tramvaj mohla dostat až do Vratislavic ke kostelu. O rok později k 1. 1. 1955 byla zahájena přeprava mezi Libercem a Jabloncem n. N. Linka byla označena číslem 11 a pod stejným označením jezdí dodnes. Trať byla provozována společně oběma podniky, Libereckým i Jabloneckým, ale vzhledem k dobovému trendu rušení tramvajových tratí, které se nevyhnulo ani Liberci, to s Jabloneckými tramvajemi vypadalo čim dál hůř.

Ještě hůře to vypadalo s nákladní dopravou. Už v roce 1954 byla úplně zrušena a s ní se začaly rušit i nákladiště. V roce 1958 se tak stalo v Rychnově a na místě odstavných kolejí byla vybudována smyčka, jejíž půdorysy jsou dodnes patrné díky malému náměstíčku. 20. 2. 1959 byla zrušena linka č. 2 od Hlavního nádraží do Jabloneckých Pasek. Jablonec měl tedy nyní jen tři linky, č. 1 Rychnov - Janov, č. 3 Kokonín - Mšeno a meziměstskou linku č. 11. Ovšem s prvními dvěmi to vypadalo špatně. Ještě v roce 1961 byly v Rychnově zřízeny odstavné koleje pro vlečné vozy, o rok později v Janově postaven trojúhelník pro obracení vozů a dokonce byla zrekonstruována značná část tratě. V roce ale 1963 přišla sněhová kalamita, po které následovalo značné omezení provozu. Úplné zastavení provozu na poslední historické trati JED naslalo 31. 3. 1963.

V provozu tedy byla pouze linka č. 11, ale od 1. 1. 1970 jsou na ní vypravované vozy pouze DPmL. Tím skončil provoz Jabloneckých elektrických drah, který se řadil mezi nejzajímavější v celé střední Evropě.

Vozový park od roku 1900 tvořilo celkem 16 motorových vozů ze Štýrského Hradce, ty se o dva roky později rozrostly o dalších šest. V letech 1925 - 1930 přibývaly motorové vozy od Ringhoffera, avšak další nové vozy byly až typu 6Mt z dodávky v 50. letech. Nejprve jich jezdilo 8, v roce 1959 přišlo dalších 12 vozů z Mostu. Podobně na tom byly vlečné vozy. Ze začátku jich jezdilo 16 ze Štýrského Hradce, ve čtyřicátých letech přibyly čtyři vlečné vozy od Ringhoffera a dva z České Lípy. V padesátých letech do Jablonce přišly poslední dva vlečné vozy z Bratislavy.