Téma

Veškeré fotografie z výletu ve fotogalerii

Aneb první společný výlet CzechTrams, kterého se zúčastnili pouze dva lidé... Celý nápad uspořádat výlet vznikl poněkud narychlo, což bylo nejspíše jednou z příčin tak malé účasti. Tou druhou byla lenost některých lidí cestovat ve státní svátek stovky kilometrů od domova. Vzhledem k tomu, že na 28. října 2009 pro nás obchodní řetězec Lidl společně s Českými drahami připravil zajímavou nabídku ve smyslu síťové jízdenky ČD Net Lidl, vzešla tak skvělá příležitost jak se vcelku levně podívat do tramvajových provozů na druhý konec republiky. Jelikož jízdenka stála pouhých 149 Kč namísto běžných 450 pro cestování po celé republice 28. 10. vlaky II. třídy, nebylo moc dlouho o čem přemýšlet.

První myšlenky byly po vzoru Vlakové rally, pořádané vlakovými šotouši, projet celou republiku a všechna města s tramvajovými provozy v republice za jeden den. Jenže - měst s tramvajovým provozem v ČR je 7, tudíž by na jedno město připadlo v průměru 3 hodiny včetně cesty, a to opravdu není moc. Navíc vlakové spojení mezi Plzní, Mostem a Libercem je natolik bídné, že by tento plán nemohl vyjít díky jízdním řádům. Z celé republiky se tedy oblast smrskla pouze na tramvaje na Moravě, tedy Ostravu, Olomouc a Brno se začátkem v Praze.

27. října ve 23:55 se tedy scházíme na pražském Hlavním nádraží a s pocitem nejistoty jdeme hledat rychlík R441 Excelsior na čtvrté nástupiště. Na to, že je pět minut před půlnocí to na hlavním nádraží docela žije. Konečně vcházíme na čtvrté nástupiště, kde na nás čeká 12 vozů dlouhý vlak. Marně procházíme podél vlaku a hledáme kupé, ve kterém bychom byli sami. Jelikož je chvilka před odjezdem, urychleně usedáme do páteho vozu od konce typu BDs. Zde se nenachází v kupé již žádné volné místo, natož aby bylo nějaké úplně volné. Usedáme tedy zřejmě na služební sedadla v postranní chodbě zavazadlového prostoru v druhé části vagonu, odkud jsme brzy vykázáni s doporučením ať zkusíme nějaké kupé se zataženou záclonou. Tak jsme tedy zkusili - a ejhle! V kupé se rozvaloval otec se synem ležíce na sedačce pro čtyři osoby. Na otázku "dobrý den, máte tu prosím volno?" se nám dostává jednoznačné odpovědi - "ne, nemáme... ještě čekáma na dva lidi". Poněkud zaskočeně jsem se po chvilce vzpamatoval a nastěhoval se k nim s odvětkem, že pokud čekají jen dva lidi, do kupé pro osm lidí se nás šest zajisté vejde.

Syn se s otráveným výrazem v obličeji zvedá ze sedačky a uvolňuje nám místo k sezení. Později se ukazuje, že na nikoho vlastně nečekali a pouze se snažili zabrat kupé pro sebe. Spokojeně si tak užíváme cestu z Prahy do Ostravy rychlíkem Excelsior - rychlíkem z Ústí n. L. jedoucí až do slovenských Košic - rychlíkem s nejhorší pověstí, plného zlodějů a kapsářů. Dáváme na rady ostatních a pro jistotu se střídáme po hodině ve spánku, aby nás nikdo neokradl. Nakonec se zdá ale býti všechno vpořádku, žádní zloději se neobjevili, a z našich spolucestujících se vyklubali "šotouši - projížděči", využívajících "Lídlenek" k orkužní cestě po republice. Inu, koho jiného by napadlo se o půlnoci sebrat a vyjet rychlíkem jak nejdál to jde?

Ostrava

Za ranního rozbřesku chvilku před půl pátou ráno přijíždímě do Ostravy. Na protějším nástupišti míjíme davy lidí čekajících na vlak jedoucí směrem na západ. Z rozehřátého rychlíku rychle stoupáme po schodech na nástupišti, aby jsme následně prošli do haly ostravského hlavního nádraží. Půlpátá ranní se začíná projevovat a začínáme mrznout. Rychle spěcháme k automatu s teplými nápoji a kupujeme si horkou čokoládu, která nás alespoň trošku probouzí po čtyřech a půl hodinách bdění. Přidáváme se do místní komunity zřejmě mrznoucích bezdomovců potulujících se bezcílně po vestibulu nádraží.

Ač s mírným odporem, rozhodujeme se vyrazit do města. Celodenní jízdenka vyjde v Ostravě na 54 korun, což je oproti Praze nebo Liberci poměrně příjemné překvapení. Vyndaváme tedy stativy, připravujeme fotoaparáty a urychleně nasedáme do tramvaje nachystané před budovou nádraží. Překvapivě je to unikát, obousměrná trojwana Vario LF3.2 #1651, což potěší. Jako neznalci místní dopravy, kteří jsou v Ostravě poprvé, vyrážíme směr centrum. Kupodivu na dobu půl páté ráno ve státní svátek je v Ostravě vskutku živý provoz. Tramvaje ale spíše rozvážejí opilce po domovech. To ovšem není náš případ, a jelikož se nám ven do zimy dvakrát nechce, dáváme si první cíl cesty, dojet na smyčku Dubina Interspar, kde se chystáme pořídit první fotky.

Zapoměli jsme ovšem přeřídit čas foťáku na zimní čas, a tak je čas poněkud zreslující. V půl šesté přijíždíme na smyčku Dubina Interspar a konečně zapínáme fotoaparáty. Řidiči na nás sice koukají trošku zmateně, co za blázny je v takové zimě fotí, ale my cvakáme a cvakáme. Po chvilce focení nás zebou prsty a proto se vydáváme zpět do centra. Nasedáme na první tramvaj co jede. Komunita v tramvaji se pomalu mění z nočních opozdilců na ranní ptáčata jedoucí zřejmě za prací, což bezpochyby činí cestování příjemnějším.

Další snímky pořizujeme u ředitelství Vítkovic, avšak tentokráte již za ranního rozbřesku a pomalu tedy zandaváme stativy. Padá otázka, kam teď ráno zajít. Nenapadá nás nic lepšího, než se vydat směrem na Porubu a následně po známé jednokolejce do Zátiší. V sedm hodin se tedy dostáváme na Vřesinskou, kde se přesedá na pětku na Zátiší. Stánkařem, u kterého jsme koupili jízdenky jsme byli upozorněni, že celodenní jízdenka platí pouze na území Ostravy, ale že tramvají bychom se měli dostat všude. Když již podruhé míjíme tarifní pásmo a projíždíme Dolní Lhotou, je nám jasné, že stánkař nejspíš zapoměl na trať do Zátiší a z nás se na chvíli stávají černí pasažéři.

Na konečné rychle pořizujeme pár snímků a zase se rychle vracíme zpátky do Ostravy, za předpokladu že ve státní svátek v osm hodin ráno nebude v Dolní Lhotě stát revizor. Když se vracíme do tarifního pásma Ostrava bez pokuty, padá nám kámen ze srdce. Není ovšem jediný co padá - na nás začíná padat únava. Rozhodujeme se tedy než fotit v mizerném počasí a v zimě spíše projet pár linek a poznat tak krásy Ostravy.

Cestou přes smyčku Martinov se snažíme postupně dostat do centra Ostravy, kde má být údajně den otevřených dveří dispečinku DP Ostrava. Avšak až od deseti hodin. Nezbývá nám tedy nic jiného než poněkud znaveně bloumat po Ostravě. V rukou stále držíme stativy s nasazenými fotoaparáty i přes to, že už je den a focení bez stativů by bylo jednodušší. Čas trávíme chozením kolem stanice Elektra a pohled na nás musí být vcelku vtipný. Když spatřujeme Vario LF2+ a prudce se otáčíme, dáváme do běhu aby jsme ho stihli, už potřetí míjíme podivně vyhlížejícího taxikáře, který po pohledu na nás raději odjíždí kroutíc při tom hlavou. Vario jsme nakonec stihli a spokojeně si užíváme cestu na konečnou. Řidič ovšem z focení není příliš šťastný a proto fotoaparáty na chvíli schováváme.

Blíží se desátá hodina a vydáváme se zpět k dispečinku. Tam se ihned po otevření tvoří dlouhá fronta a po čtvrthodině čekání bez jakéhokoliv posunutí fronty se vzdáváme návštěvy ostravského dispečinku a jdeme za kulturním zážitkem - vystavenou venuší na radnici. Rázem nás přepadá zklamání, když zjišťujeme, že se nejedná o venuši Věstonickou, ale jakousi jinou. No, co se dá dělat. Jdeme se podívat po něčem k snědku, avšak jelikož se blíží jedenáctá - hodina našeho odjezdu, necháváme jídlo až na Olomouc.

Při našem odjezdu z Ostravy poprvé vychází slunce, a my tak pořizujeme jedinou nasvícenou fotku z Ostravy. Ale to na nás čeká Rychlík 906 do Olomouce. Po usednutí se nám oboum zavírají oči a probouzíme se až po hodině cesty před Olomoucí.

Olomouc

Mírně odpočatí, avšak se svíravým pocitem v žaludku se vydáváme vstříc Olomouci. Sotva vyjdeme z budovy nádraží, obkopuje nás nehorázný hluk zbíječek a bagrů. I ve státní svátek se pracuje na opravách a my tudíž prcháme co nejdále od nádraží. Další vlak nám odjíždí zhruba v pět hodin a my tak máme 4 hodiny na Olomouc. Při hledání restaurace, kde by jsme ukojili své touhy po jídle, pořizujeme fotky, avšak když už potřetí míjíme tentýž vůz, je nám jasné že s provozem to tu bude poněkud chudší.

Po vydatném obědě a s lepší náladou se tedy vydáváme dále do centra, kupujeme celodenní jízdenku, která pro studenty stojí pouhých 20 korun a jedeme poznávat Olomouc. Brzy zjišťujeme že síť je opravdu velmi malá. Na smyčce Nová ulice potkáváme kolegu "šotouše", který se k nám vesele přidává. Stejně jak my je v Olomouci poprvé, avšak stihl už projet veškeré linky a dělá nám tedy zkušenějšího průvodce. Společně se podivujeme nad malinkou vozovničkou uprostřed Olomouce, do které ovšem vede poněkud složitý vjezd.

Jak se lidově říká, v Olomouci ve svátek chcípl pes, každou tramvaj jsme již míjeli alespoň třikrát, tudíž se vydáváme na náměstí poznat Olomouc z jiné, než tramvajové stránky. Jdeme na náměstí podívat se na zdejší známý orloj. Také zde zrovna hraje k poslechu kapela Tradicional Olomouc a my si tak po zklamání s věstonickou venuší konečně dopřáváme i kulturního zážitku.

Loučíme se s naším kolegou a než nám pojede vlak, míříme se podívat ještě na konečnou Pavlovičky. Tu potkáváme další šotouše, tentokráte vlakové. Sice zatím nic nefotí, ale odpohledu je jasné, o koho jde. Při cestě vlakem do Brna se v tom usvědčujeme, když nás zvěčňují na snímku.

Brno

Tentokráte ve vlaku nacházíme kupé, které osidlujeme sami a tak spokojeně uleháme, zatímco nás vlak odváží na jih. Na jih do Brna. Během cesty se setmělo, a tak když v půl sedmé vysedáme na Hlavním nádraží v Brně, je už úplná tma a my opět vytahujeme stativy. Tramvají dojedeme jednu zastávku na Nové sady aby i tady jsme alespoň jednou využili k přepravě tramvaj a dále již pochodujeme pěšky. Okruhem přes Mendlovo a Šilingrovo náměstí trávíme naše dvě hodiny volného času nočním focením. Na Šilingrově náměstí obdivujeme nedavno opravený a zprovozněný úsek a poté se pěšky vracíme zpět na hlavní nádraží. Kupujeme si ve fastfoodu večeři a s gyrosem v ruce spěcháme zpět na nádraží abychom odjeli zpět do Prahy. Náš Eurocity 70 Gustav Mahler nabral cestou z Vídně zpoždění 10 minut a tak netrpělivě stepujeme na nástupišti plném lidí jedoucích našim směrem.

Po příjezdu vlaku nastupujeme dovnitř a usilovně hledáme místo k sezení. Když projdeme druhým vozem, nachází se alespoň jedno kupé kde jsou dvě volná místa. Nasedáme a za tmy putujeme ve spánku zpátky do Prahy.

Když se po 4 hodinách jízdy vlakem blížíme do Prahy, dostáváme novou energii z pomyšlení, že už za chvíli budeme každý odpočívat ve své posteli po téměř devítiset kilometrech cesty vlakem, tří moravských tramvajových provozech a stovek nafocených fotografií. Chvilku před půlnocí vysedáme v Praze na hlavním nádraží a po téměř 24 hodinách ukončujeme naše putování - naší cestu, ze které si odnášíme nepřeberné množství zážitků a pocitů, avšak jeden nade všemi převládá. Pocit ze skutečnosti, že za chvíli budeme DOMA!