Téma
Každý, kdo přijede do Vysokých tater si nemůže nevšimnout úzkorozchodné trati klikatící se pod těmito kopci, které zde nikdo neřekne jinak než "električka". Jedná se o malou dopravní síť, provozovanou Tatranskými Elektrickými Železnicemi (TEŽ). Všehovšudy má tato síť pouze dvě tratě, a to:
- Štrbské pleso - Starý smokovec - Poprad
- Starý smokovec - Tatranská Lomnice
Ovšem tyto úseky tvoří celkem asi 35 kilometrů úzkorozchodné trati, po jejímž projetí si odnesete nejeden zážitek. Celá trať je elektrifikovaná a s rozchodem 1000 mm. Všechny zatáčky jsou na vnitřní koleji doplněny pomocnou kolejnicí, která pomáhá k bezpečnému projetí zatáčky. Trať se klikatí pod Tatrami a tvoří jí bezpočet "esíček", jimiž trať kopíruje horská údolíčka. O prudké zatáčky a veliká stoupání tedy není nouze. Někdy si možná připadáte skoro jako na horské dráze. To všechno je doplněno výhledem na vysoké štíty Tater. Na druhé straně se ovšem naskýtá poněkud smutnější pohled, na paseky vzniklé po veliké vichřici roku 2004.
Tato trať vznikla už na začátku minulého století. Tatry byly odjakživa turisticky atraktivní, avšak doprava tam nebyla vůbec jednoduchá. Po výstavbě železnice v druhé polovině 19. století turistů ještě přibylo. Jako první byla postavena ozubnicová trať ze Štrby na Štrbské pleso. S ní byly v provozu i omnibusy, od roku 1904 do 1906 dokonce trolejbusy. Ty se ovšem ukázaly jako nevyhovující, tak se zrodil návrh na výstavbu železnice.
Trať se začala stavět už v roce 1906 a v roce 1908 byla dokončená. Po pár problémech se začalo jezdit už v prosinci téhož roku z Popradu 13 kilometrů do kopců do Starého Smokovce. Další tři roky trvala výstavba trati do Tatranské Lomnice, a poté až do Tatranské Polianky. V roce 1912 se jezdilo už na konečnou ke Štrbskému plesu. Na této trati nebyla využívána jen osobní doprava, ale i nákladní. Mezi hlavní přepravované suroviny patří například cement, uhlí nebo cihly.
Na železnici byly používány vlaky různého typu. Nejdříve dokonce s lyrovým sběračem, ten byl ale později nahrazen pantografem. Po několika neúspěšných sériích nových vozů přišly vlaky z ČKD, které vycházely z koncepce tramvají T2 a T3. Vzhledově jsou si velmi podobné. Ty nesly označení EMU 89.0, nebo jak se jim dneš říká 420.9. Vozový park je ovšem stále obnovován, a proto ho nyní tvoří pouze vozy vyrobené ve Vrútkách s typovým označením 425.9. Celkový vozový park ovšem ještě doplňují nejstarší historické vozy, které vyjíždějí jen při zvláštních a výročních jízdách.
Tyto vozy jsou úzkorozchodné a jezdí pod napětím 1500 V. Jsou obousměrné, neboť na konečných nejsou smyčky, ale konečné jsou uvraťové. Nádraží v Tatranské lominici je rozděleno na dvě části, do jedné přijíždí tato úzkorozchodná električka, do druhé části jezdí normálně rozchodný dieslový vlak obdobného typu. Stejně tak na Štrbském plese. Do druhé části nádraží ovšem přijíždí úzkorozchodná elektrifikovaná ozubnicová trať ze Štrby.
Jízdenky se kupují v předprodeji na nádraží. Po vstupu do vlaku si je ovšem musíte označit v označovači. Na to vás ovšem upozorní rozhlas ve třech jazycích. Ve slovenštině, němčině a angličtině. Zároveň vás uvítá na železnici a popřeje vám šťastnou cestu. Zda jsou jízdenky označené kontroluje vlakový revizor, který ovšem není nijak vzácný.
